Stvořitel, ocelová koule a tři
zdroje zvuku.
Stvoření: Otec - Syn - Duch
Řečeno správně: Matka - Duch - Život, tři slova, která v sobě skrývají tajemství Stvoření.
Vibrační svět - jak si ho představit a jak pochopit sebe v takovém světě?
Vibrační svět potřebuje prostředí ve kterém se může
šířit zvuk Stvoření - tlaková vlna. Za příklad
prostředí jsem zde použil ocel. Ocelová koule na
obrázku představuje vhodné prostředí pro šíření
zvuku, my jsme shluk vln uvnitř oceli, jako vlna
nikdy z prostředí nemůžeme vystoupit a poznat ho.
Přestože je ocel pro hmotu neprostupná my jako
vlna jí procházíme bez odporu. Nepoznáme
skutečnou velikost našeho světa, protože se, jako
vlna, na vnitřním povrchu koule, odrazíme zpět
dovnitř a dostaneme pocit nekonečnosti. Uvnitř
koule je tma, my ale vnímáme jiné vlny jako světlo
a teplo a další jako “hmotu”. Když by někdo kouli
rozřízl na půl, nikdy nás nenajde, jsme pro vnější
svět neviditelní, jsme vlna a vnější svět je pro nás
neviditelný, nemáme jak ho vnímat.
Složením vlnění ze tří směrů vznikne
struktura šestihranů. Na obrázku je
znázorněna jedna rovina, když to
samé uděláme ve zbývajících dvou
rovinách máme strukturu šestihranů
v prostoru a vytvořili jsme
trojrozměrný Květ Života.
Jako Stvořitelé jsme prohlásili:
“Budiž Světlo” a stalo se.
Dále musíme vytvořit rotaci, aby
vznikl vír Lásky a Čas. K tomu aby
se vlna otáčela na místě, jsou potřeba
tři zdroje zvuku s fází posunutou o
120 stupňů, nic nového pro každého,
kdo někdy viděl trojfázový motor.
Vytvořili jsme vesmír pracující na
principu vlnění, zatím je ale bez života.
Potřebujeme vyvinout “software života”
a ke vstupu do takového světa potřebujeme
vymyslet bránu a způsob jak se tam dostat
svým vědomím.
Princip Stvoření je velmi jednoduchý, složitost nastává tím, že v takovém světě existuje
současně obrovské množství dějů které se navzájem prolínají a ovlivňují. Vysoké kmitočty
mají krátkou vlnu a dávají vznik částicím malých rozměrů, a nízké kmitočty mají dlouhou
vlnu a jejich uskupení vnímáme jako obrovská tělesa, planety a galaxie. Co je skutečné
prostředí je pro nás nepoznatelné, možná je tekuté, možná pevné ale nejspíš, jde o něco co
je mimo rámec naší představivosti.
Cymatika - zobrazování vibrací
materiálu. Pod plechovou deskou
je umístěn reproduktor a na desce
je drobný písek. Zrnka písku se
uspořádají podle stojatých vln v
materiálu. Toto je velice hrubé
přiblížení k fungování Stvoření,
ale poskytuje dostatečný vhled do
jeho konceptu.
Všimněte si že malá změna
kmitočtu způsobí náhlé
přerovnání zrnek, to je velmi
blízko k dění, které budeme brzy
zažívat při vzestupu. (Vzestup
2012)
Otec, Syn a Duch???
Vzhledem k tomu, že Merkaba Matky Země byla v minulosti zmanipulována do
neharmonie, je náš svět je negativně ovlivněn nadřazením mužského principu nad ženský
a následným patriarchátem. Ženám a principu ženství byla vzata veškerá důležitost,
zejména v oblasti duchovní. Otec, Syn a Duch jsou mužské atributy, mají pouze jangovou
polaritu a nikdy nemohou dát vznik Životu a Stvoření. Příroda je obrazem Stvoření a
nikde v přírodě nemohou samci spolu zplodit život. Pamatujte, že okolní svět, příroda
stvořen tak, aby vedl člověka k poznání duchovního světa. Tvrdit, že Otec, Syn a Duch je
základ života je nesmysl a další velká lež negativních sil. Otec je ve skutečnosti Matka =
prostředí a prostředí má jinovou polaritu. Duch je ve skutečnosti informace (vibrace)
software Života a má jangovou polaritu, a Syn je Život
Matka poskytuje prostředí pro vývoj nového života. Matka je prvotní prostředí, v našem
příkladě na obrázku zcela nahoře by to byla ocelová koule. Nežijeme tedy v těle boha jak
se občas někde objeví, ale když už, tak v těle bohyně.
Ovšem matka sama o sobě nový život nevytvoří, potřebuje informaci jak ho vytvořit, v
hmotném světě je nositelem informace spermie, ve světě vibrací je to Duch, vibrace,
primární zvuk Stvoření, zvuk Óm. Když Duch (zvuk, vibrace) prostoupí Matku (prostředí)
začne proces nekonečné výměny energie, a tento proces je Život (Syn a Dcera).
Zde je vidět, jak dalece jsou naše základní představy o duchovnu zmanipulovány. Slovní
spojení Otec, Syn a Duch, je neharmonické a nerezonuje se Životem. Je výtvorem
náboženství a náboženství jsou výtvorem negativity, neboť mají hierarchii.
Slovní spojení, které se Životem rezonuje je Matka, Duch a Život.
Stvoření a Život není nic jiného než pokročilá technologie, kterou bytosti reálného světa
používají k vývoji vědomí. Vytvoří iluzorní svět, do kterého následně sami vstoupí a tvoří v
něm další život. Dávají tomuto životu své vědomí a tím jejich vědomí roste. Stvoření je
trenažér vědomí, kde lze žít najednou tisíce životů v různých prostředích, v různých tělech
a v různých situacích. My jsme součást vědomí našich Stvořitelů a tak jsme tvůrci i
stvořené, stali jsme se bohy a bohyněmi. Učíme se, aby jednou, až zvládneme vše co jsme
si předsevzali, jsme mohli vystoupit do reálného světa.
Uctívání vnějších bohů, tak jak učí většina náboženství je trikem negativních sil, s cílem
odvédst člověka od nalezení svého vlastního božství a své vlastní svrchovanosti. Na svět
přišli v lidské historii různí velcí učitelé. Negativní síly se chopily jejich odkazů a z
každého odkazu udělaly náboženství. Dále negativní síly postavily tato náboženství proti
sobě a použily je pro vytvoření válek mezi lidmi. Všechna současná náboženství mají
pyramidální strukturu a proto jsou negativní, bez ohledu na krásná slova, která hlásají.
Strom poznáš podle ovoce a ovocem by mělo být osvobození člověka, to se ale neděje.
Namísto toho jsou lidé myšlenkami náboženství zotročováni a to i v dnešní době a i v naší
zemi. Náboženství nemohou védst člověka k osvobození, protože svobodný člověk, člověk
který pozná že je sám bohem nepotřebuje náboženství. Náboženství by tak zanikla!
Náboženství tedy musí udržovat člověka v nevědomosti, aby mohla existovat. Autor těchto
stránek byl řadu let věřícím, než nalezl mnohé trhliny v učení, pochopil o čem tato hra je
a rozhodl se odejít, aby pod vedením své duše hledal pravdu. Všechna náboženství
používají strach k vymývání mozku a k dosažení poslušnosti a tak jsou mnozí polapeni v
pasti ze které se nemohou dostat, neboť postrádají lásku k sobě a nemají se rádi. Jejich
srdeční čakra není dost silná na to, aby přetransformovala vnitřní strach na lásku,
odvahu a svobodu.
Je to opět o srdci.
Spasitel je potřeba tam, kde se člověk vnímá jako oběť a oběť, aby mohla existovat,
potřebuje agresora. Cyklus oběť-agresor je to co žijeme po tisíciletí. Když člověk pochopí,
že oba typy chování způsobuje nedostatek lásky, buď lásky k sobě nebo lásky k druhému,
pak má možnost s tím něco udělat. Pokud začne vnímat sebe a ostatní jako svéprávné
lidské bytosti a ne jako figurky na šachovnici a přestane svému vnitřnímu agresorovi a své
vnitřní oběti ustupovat, nebude ani agresivní ani obětí. Začne si dovolovat prožívat to, co
dříve považoval za nemožné. Klíč je v přijetí osobní zodpovědnosti za vše co se mi v životě
“děje” protože si to ve skutečnosti tvořím, a tvořím to buď svým strachem nebo svojí
láskou. Ten, kdo v sobě sjednotí oběť s agresorem nemá potřebu pro vnějšího spasitele, je
soběstačný a žije své božství.
Pravidla Života
